Na jednom nejmenovaném slevovém portále využíváme výhodné cenové nabídky na 8 denní zájezd do Tuniska. Ubytování all inclusive v 4*luxusním hotelu Sentido Rosa Beach v pobřežním městečku Monastir, spolu s tuniským delegátem, hovořícím plynně česky.

Dovolená začíná :-)

Po necelých třech hodinách letu, dosedáme na letiště v Monastiru. Vystupujeme z letadla a první co hned vnímáme je vlhký a horký vzduch. K letadlu je přistaven autobus, který nás odváží k letištní hale. Po pasové kontrole se setkáváme s naším delegátem Alim. Ten nám oznamuje, že náš hotel je obsazený a že se musíme na jednu noc nechat ubytovat v hotelu Rosa Rivage. Jako omluvu nám nabízí slevu 20 TND /tuniských dinárů/ z ceny jakéhokoliv fakultativního výletu. Zhruba po půl hodině čekání odjíždíme přistaveným autobusem na náhradní hotel. Po vyplnění registrační karty nás Ali doprovází z recepce na občerstvení k bazénu. Ještě jednou se omlouvá a ujišťuje nás, že zítra odpoledne budeme už ve svém hotelu. S několika turisty se vracíme na recepci pro klíče od bungalovů, který jsou rozmístěný v palmové zahradě blízko hotelu.

… klimatizované bungalovy v maurském stylu v hotelovém komplexu Rosa Rivage

Na pokoji si ani nevybalujeme a jdeme se projít zpátky k bazénu a odtamtud rovnou na pláž. Bohužel je už po sedmé hodině místního času a pláž je už uzavřená. Osvěžení tak nacházíme u bazénu v plážovém baru.

Následující den nás brzy ráno budí zpěv muezzinů z minaretů, nebo spíš nahrávka zpěvu linoucí se z reproduktorů. Hned po snídani si jdeme ,,zabrat” lehátko na pláži. Netrvá dlouho a už tu vidíme pár plážových prodavačů. Jelikož musí dodržovat pravidlo a nechodit mezi lehátky, ukazují nám své zboží z bezpečné vzdálenosti. Koupit se dají šátky, korále, mušle i místní cigarety. Naší pozornost si získává místní domorodec, který má v náručí malého gekona a dvě želvičky. Neušla mu naše zvědavost a hned přistupuje blíž. Dává nám je na ramena, do rukou a my se s nimi fotíme. Nabízí nám pro ně i pamlsky za 10 TD, ale to odmítáme. Po chvilce si bere mazlíčky k sobě a po nás chce 10 Eur a to bez možnosti smlouvání :-( Nechceme žádné problémy a tak si jdeme na pokoj pro peníze. Jestli to takhle půjde dál jsme za chvíli bez peněz :-)

Odpoledne si nás už vyzvedává Ali a mikrobusem se přemisťujeme konečně na náš hotel. Opět vyplňujeme na recepci registrační kartu a využíváme zde i hotelovou směnárnu. Z důvodu omezené zpětné výměny bankovek tu měníme zatím jen 100 euro při kurzu 1 TD/13 Kč.

Dny trávíme buď v bazénu s mořskou vodou, nebo na pláži, která má pozvolný vstup do moře. Opravdu hodně pozvolný. Jsme asi sto metrů od břehu a moře nám je stále po kolena. Naší pravidelnou zastávkou se stává plážový bar La Cabane. Míchají tu koktejly nejrůznějších barev a chutí. Zkoušíme i místní pivo podávané v malých kelímcích a docela mu přicházíme na chuť.

Po celé dny je tu široký výběr specialit z marocké, arabské a francouzské kuchyně. Rozmanitost ovoce a zeleniny, mořských plodů a oliv. Kuřecí, skopové a hovězí maso v různých kořeněných omáčkách, nebo jen tak na grilu dochucené harisou. Prostě je nám jasný, že dřív nebo později budeme mít střevní potíže :-), protože třeba neochutnat tuniský kuskus, nebo nádherně vypadající zákusky, jejich bagetky a chléb, … to se vážně nedá :-)

Na další informační schůzce se naše desetičlenná skupinka z Čech domlouvá na dvoudenní výlet na Saharu. Z původních 150 TD, platíme 120 TD/ os. V ceně je zahrnutá strava, nocleh a vstupné.

• Dvoudenní výlet na Saharu

Ráno, hned po snídani nás Ali popohání k přistavenému mikrobusu. Před sebou máme asi 800 kilometrů po jižním Tunisku. Všichni si kupujeme od řidiče mapu Tuniska za 1 TD a necháváme Aliho, aby nám do ní vyznačil místa, která navštívíme. Před první zastávkou u kolosea El-Jem nás Ali varuje před dotěrnými prodejci.

Začínáme tedy návštěvou římského amfiteátru, který je nejvýznamnější nedostavěnou památkou Tuniska a třetím největším koloseem v severní Africe. Impozantní čtyřpatrová stavba, která mohla pojmout až 40 tisíc diváků, láká k nahlédnutí do všech svých pater a zákoutí. Jeden z návštěvníků se nechává unést a zkouší zapět árii z Prodané Nevěsty a sklízí potlesk.:-)

… pro zajímavost: natáčel se zde například film Gladiátor a díky své výborné akustice se zde každý rok pořádá festival vážné hudby

Další naší zastávkou jsou jeskynní obydlí v oblasti Matmata. Obydlí, která jsou vyhloubená pár metrů pod zemí, poskytují ochranu před slunečním žárem i nočním chladem. Dříve se k nim lidé dostávali po schodech nebo po laně. My do nich vstupujeme uměle vytvořeným tunelem. Stále obydlené místnosti jsou vybavené jednoduchým nábytkem, tkanými koberci, přehozy a hliněnými nádobami, které slouží ke skladování masa. Za malý bakšiš nahlížíme nejen do oněch místností, ale pořizujeme si i pár fotek s místními obyvateli.

Po krátké zastávce na oběd v hotelu Matmata, přijíždíme do palmového městečka Douz, kterému se přezdívá pouštní brána Sahary. Městečko je výchozím bodem pro velbloudí treky a i my přijíždíme k jedné z těchto stanic, abychom si prohlédli kousek té opravdové pouště z velbloudího hřbetu.

Skupinka Berberů nás obléká do místních dlouhých košil a uvazují nám šátky. Venku už na každého čeká přidělený jednohrbý velbloud, který má na hřbetu několik přikrývek pro pohodlné usazení. Nasednout, pevně se držet a nechat se pomalu, kolébavým krokem, odnášet do otevřené kamenité pouště. Košile plní také svou úlohu. Nejen, že v ní není vedro, ale ani nás nespaluje slunce. Krátkou zastávku Berbeři využívají k prodeji předražených nápojů a za řádný bakšiš taky umožňují projížďku na koni.

Kousek od stanice se ubytováváme v hotelu Tuareg. Hotel s přilehlou datlovou zahradou a bazénem působí jako z pohádky Tisíce a jedné noci. Před večeří trávíme čas v bazénu a mlsáme sladké datle z palmové zahrady.

Následující den, po časném budíčku a snídani, pokračujeme v naší cestě směrem k Chott el Jerid. Jde o největší solné jezero v severní Africe, které nás udivuje svou rozlohou. Přijíždíme k místu, kde stojí pár stánků s datlemi a pouštními růžemi. Spolu s námi sem přijíždějí autobusy plné turistů, aby se stejně jako my mohli pokochat východem slunce.

Přejíždíme jezero k městečku Tozeur, kde se dělíme na skupiny a přesedáme do terénních Toyot k dalšímu solnému jezeru Chott el Gharsa. Užíváme si nejen rychlé jízdy přes poušť, ale i adrenalinové strmé stoupání do svahů písečných dun. Malou přestávku si děláme u velbloudí skály Onk Ejmel k fotografování a potom hned pokračujeme auty dál až ke kulisám Hvězdných válek. Chvíli nám trvá si to tu všechno prohlédnout, ale nakonec odsud odjíždíme i s pouštní růží.

Po půlhodince jízdy se v pohoří Atlas nacházíme v blízkosti dvou nejkrásnějších horských oáz. Chebika a Tamerza.

Chebika má strmý hornatý terén. Okruh začínáme prašnou nezpevněnou cestou skrz kamenná neobydlená stavení a dál až na samý vrchol. Odtud je nádherný otevřený výhled na celou krajinu. Pokračujeme sestupem po kamenných schodech k palmovým zahradám a k vodopádu s jezírkem. Okruh pokračuje úzkými chodníčky, podél koryt zavlažovacího systému, na kterých samozřejmě nechybí ochotní prodejci. :-)

Přístupnější terén má Tamerza, která je vzdálená asi deset minut jízdy směrem k Alžírkým hranicím. Ani tady nechybí palmový háj, kterému dominuje vodopád a jezírko s tyrkysově zabarvenou vodou.

Na zpáteční cestě k mikrobusu se smutným pohledem z okýnka loučíme s pohořím Malého Atlasu.

Naše cesta vrcholí návštěvou svatého města Kairouan. Tady po krátkém rozchodu navštěvujeme místní obchod s koberci. Za velmi vřelého přivítání jsme uvedeni do velkého sálu. Usazeni a pohoštěni mátovým čajem, sledujeme personál jak začíná rozbalovat jeden koberec za druhým s patřičným výkladem o jejich kvalitě a o zručnosti místních žen, které je tkaly. Během pár minut tu na zemi leží tak čtyřicet koberců různých velikostí, vzorů a barev. Prodejci to jsou opravdu šikovní, neboť nás pár odchází s malým balíčkem v ruce.:-)

... největší mešita v Kairouan je Sidi Okba

Po návratu se před hotelem loučíme s Alim a děkujeme mu za nádherný výlet. Hlavně za to, že nám celé dva dny krátil cestu svým poutavým vyprávěním o historii a zvycích téhle země. Plní dojmů se všichni rozcházíme do svých pokojů.

Ráno si po snídani měníme ještě naposledy eura a jdeme si před hotel sehnat taxi do Monastiru. I s řidičem smlouváme cenu za odvoz a zároveň si domlouváme čas a místo, kde nás ve městě zase vyzvedne.

Po procházce po pobřeží nás naše zvědavost zavádí do ponurého obchůdku s přikrývkami. Moc jistí si tou volbou nejsme, ale místní prodavač okamžitě vycítí příležitost nás přesvědčit o kvalitách svého zboží. Nejednu přikrývku už vytahuje ze svých regálů. Jednu si vybíráme a nastává čas smlouvání. Na každou naší cenovou nabídku prodavač nesouhlasně kroutí hlavou a ťuká do kalkulačky tu svou. Po pár minutách smlouvání a naznačovaném odchodu si vyslechneme, že jsme banditi a přikrývka je naše. :-) Ve stejném duchu nakupujeme koření, olivový olej i vodní dýmku s několika tabáky. Ani na chvíli nepochybujeme, že i tak na svém zboží vydělávají. :-) V jedné z uliček se dostáváme do obchodu s koberci a ač to nebylo v plánu, tak i odsud si jeden odnášíme. :-) Čekání na taxikáře si krátíme na zahrádce v jedné z místních kaváren.

Po návratu na hotel využíváme poslední den k relaxu na pláži a večer zkoušíme jeden z animačních večerů, kde probíhá hudební show.

V den odletu mnozí z nás již pociťují střevní problémy.