Za nejdelší sjezdovkou ve středních Čechách jsme se vydali do areálu Monínec, který se nachází v oblasti zvané Česká Sibiř a od Prahy je pouhých 80 kilometrů. Červeno-modrá, 1200 metrů dlouhá sjezdovka, vybudovaná na severní straně Javorové Skály (724 m.n.m.) se pyšní nejen čtyřsedačkovou lanovkou, ale hlavně novou technologií zasněžování Snowfactory.

Na stránkách hotelu Monínec se nám líbila varianta balíčku Deluxe lyžování, který nabízí nejen ubytování se snídaní, vstup do wellness, masáž, večeři, ale i denní a večerní skipas na celé dva dny pobytu, za částku 6400 Kč pro dvě osoby, což vyjde podstatně levněji, než si platit vše jednotlivě.

Na hotel přijíždíme v úterý odpoledne a jelikož je hotelové parkoviště plné, parkujeme u chaty Čertovka, která je také součástí střediska Monínec a je jen pár metrů od hotelu. Na recepci si vyzvedáváme kartu od pokoje s terasou, ze které si vychutnáváme jeden z nejkrásnějších výhledů na Český Merán i neopakovatelný východ slunce. Ještě před večeří se jdeme projít podél osvětlené sjezdovky ke spodní stanici lanovky, kde si na pokladně vyzvedáváme zamluvené skipasy a ještě chvíli posedíme na terase samoobslužné restaurace Monínec 2, kde mají výborný svařák.

Přijet v týdnu byl nakonec dobrý nápad. Koncentrace lidí na sjezdovce i u lanovky byla menší, než jsme očekávali a chvílemi jsme měli i poměrnou část sjezdovky jen pro sebe. Sníh byl vzhledem k mrazivému počasí trochu tvrdší a místy byla sjezdovka zledovatělá, ale přesto se tím komfort lyžování nijak nesnížil. Příjemný pobyt, vynikající kuchyně, wellness, milý personál a možnost celodenního lyžování nás přesvědčilo nejen k prodloužení našeho pobytu ještě o jeden den, ale i k opětovné návštěvě, kterou jsme podnikli v březnu.

V porovnání s lednem je situace s parkováním o něco lepší a nám se daří zaparkovat hned u hotelu. Příjemným překvapením je pro nás i zjištění, že máme na recepci už připravené skipasy na následující dva dny. Jarní teploty se podepsaly na značném úbytku sněhu a tak lyže musíme přenášet až na sjezdovku. Bohužel obleva spolu s občasným deštěm přispěli i ke zhoršení kvality sněhu na sjezdovce. Sníh je mokrý, těžký a hlavně u dojezdu sjezdovky jsou vyježděné plochy.

Jelikož jsme přijeli v době jarních prázdnin a na svahu je přelidněno, využíváme slunečného odpoledne a jdeme se projít. Od rozcestníku, umístěným za hotelem, se vydáváme příkrou lesní cestou k nedaleké vesničce Ounuz, která se pyšní malebnými roubenými stavbami s dochovanými doškovými střechami a která je právem prohlášená památkovou zónou. Kousek od vesničky je kemp Javorová Skála, kde našla své nové útočiště stará dřevěná poštovna, která sem byla přemístěna ze Sněžky. Jelikož je zavřená pokračujeme v cestě dál až k retranslační věži, kde se zase otáčíme a přes louku se vracíme kolem horní stanice lanovky zpátky na hotel

.

Po sněhu už není nikde ani památky a je otázkou času, kdy zmizí i ze sjezdovky. Je fajn mít možnost si zalyžovat tak blízko Prahy a užít si trochu té lyžařské pohody i na jaře.